V srpnu 1942 do Mirovic směřovaly vlaky přivážející budoucí vězně koncentračního
tábora pro Romy a Sinty v Letech u Písku. Vlaky z Čech přivezly stovky dětí, žen a mužů, kteří byli z mirovického nádraží nuceni jít pěšky až do Letů u Písku.
Ze stejné stanice pak byly vypravovány transporty do koncentračního a vyhlazovacího
tábora Auschwitz II-Birkenau v prosinci 1942 a v květnu 1943. Těmito transporty bylo
na téměř jistou smrt odvezeno více než 500 osob.
Ti vězni, kteří byli v květnu 1943 propuštěni jako tzv. Neromové, se vlaky z mirovického nádraží vraceli domů ve zbídačeném stavu, bez majetku, mnohdy sami, bez rodiny. Mnohé z nich osud transportů ještě čekal.
„Naše věci, které jsme si dovezli do Let, byly všechny spáleny a my jsme šly domů jen v tom, co jsme měli na sobě. Lidi ve vesnici Letech i v Mirovicích na nádraží nám dávali jídlo, ba i peníze a někteří se slzami v očích říkali ‚Tolik vás tam dovezli a jen několik vás jde domů. Co udělali s těmi ostatními? Víme, že moc jich tam zemřelo, ale viděli jsme i ty které odváželi. Kam?‘ Když jsme jim řekli kam, tak byli zdrceni.“
Božena Pflegerová, přeživší letského tábora
