The first pillar - Memorial Lety u Písku

PILÍŘ I. ŽIVOT PŘED INTERNACÍ

What were the Czech and Moravian Roma like and how did they live before the war?

Roma and Sinti have co-created the diversity of the Czech lands for many Centuries. Some made their living as merchants, others as artists and musicians, others as craftsmen or workers. Some families travelled for their livelihoods, others lived settled lives. All, however, had to contend with the label “gypsies” in their daily lives, and the prejudice that they were poor vagrants, criminals, a disturbing exotic “foreign race”. Such attitudes greatly facilitated the persecution and imprisonment of Roma and Sinti in concentration camps during World War II. Few reminders of their lives before the war have survived. Rare family photographs depict the Roma and Sinti as they lived and as they wanted to be memortalised in memory of themselves and their loved ones. The names and fates of some of the people in the hotographs have preserved the memories of survivors and survivors. In other cases, there is no one living to pass on the testimony of decimated families. What has endured to this day are the stereotypes of “gypsies” and the need to confront them.

Alžběta Růžičková (nar. 1924) se svým otcem Václavem Růžičkou v den své svatby v roce 1942, nedlouho před uvězněním obou fotografovaných v táboře v Letechu Písku. Rodina se před válkou živila se chovem a prodejem koní, který vyžadoval sezónní pohyb, označovaný za tzv. kočování. V listopadu 1939 protektorátní ministerstvo vnitra kočování zakázalo. Růžičkovi se usadili v obci Loukov, kde měli již v předchozích letech svoje zázemí. Zde žili až do srpna 1942. Alžběta Růžičková se právě v této době provdala, v roce 1942 se jí narodila dcera Alžběta. V srpnu 1942 byli Růžičkovi z Loukova zatčeni a nuceně internovanáni v tzv. cikánském táboře v Letech u Písku. V táboře záhy zemřel otec Alžběty Růžičkové i její malá dcerka. Ona sama byla v květnu 1943 z Let transportována do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz. Následující věznění v nacistických koncentračních táborech přežila. Během holokaustu ztratila většinu své rodiny. Alžběta Růžičková o svých traumatických prožitcích z tábora v Letech u Písku nevyprávěla. Její po válce narozený syn Čeněk Růžička se o této části rodinné historie dověděl až v 90. letech 20. stol. Od té doby jako předseda Výboru pro odškodnění romského holokaustu bojoval mimo jiného o to, aby v Letech u Písku vzniklo důstojné pietní místo.

Replika fotografie ze soukromé sbírky Čeňka Růžičky

Sestry z rodiny Růžičkovy z Brna na fotografii z přelomu 30. a 40. let 20. století. Společně s celou rodinou byly transportovány na začátku března 1943 do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Obě sestry v koncentračních táborech zahynuly. Muzeum romské kultury získaly fotografii do svých sbírek v roce 1996 od bratra fotografovaných dívek Františka Růžičky, který muzeu poskytnul také své vzpomínkové vyprávění na videozáznam.

Replika fotografie ze sbírky Muzea romské kultury

Manželé František a Juliana Chadrabovi a jejich děti Jana (stojící vzadu), Františka (stojící vlevo), Jan (stojící vlevo), Josef (stojící uprostřed) a František (stojící vpravo) na fotografii pořízené v Praze v roce 1933. Otec tragicky zemřel nedlouho po pořízení snímku. Nejmladší dcera manželů Chadrabových, Antonie, se narodila až po otcově smrti. V roce 2004 s ní Muzeum romské kultury natočilo rozhovor, ve kterém popsala těžký život neúlpné rodiny žijící v obytném voze v Praze i skrývání se před pronásledováním v době II. světové války.

Replika fotografie ze soukromé sbírky Jana Hauera

Rodinná fotografie Růžičkových, Ištvánových a Čermákových z roku 1932. Muž sedící první zprava je Robert Růžička, vedle něj stojí jeho dcera Anna (nar. 1928). Ta byla spolu se svými tetami z matčiny strany Josefou Vintrovou a Antonií Janešovskou vězněna v tzv. cikánském táboře v Letech u Písku, odkud byla na rozdíl od nich později propuštěna. Ostatní členy rodiny Roberta Růžičky zachránila před tragickým osudem přímluva s rodinou spřízněného zámožného obchodníka Antonína Čermáka. V Letech byl vězněn také Tomáš Ištván, muž sedící první zleva. S pomocí příslušníků komunistického protinacistického odboje z obce Oslov, kde byl pracovně nasazen, se mu podařilo uprchnout a válku přežít. Anna Růžičková poskytla své svedectví i fotografii Muzeu romské kultury.

Replika fotografie ze sbírky Muzea romské kultury

Členové rodin Richtrových a Haurových před svými obytnými vozy, zleva Robert Richtr a Břetislav Hauer, zprava sestřnice Richtrovy (vlevo Barbora Richtrová, vpravo dívka známá jako Káli). Rodiny se živily obchodem s koňmi a brusičstvím, které provozovaly na různých místech českých zemí. Fotografie pravděpodobně z poloviny 30. let 20. stol. Spolu s dalšími zde prezentovanými fotografiemi pochází i tato z cenné sbírky Jana Hauera (1947–2022), synovce Břetislava Hauera, který dlouhodobě shromažďoval dokumetaci historie své rodiny sdílel její paměť.

Replika fotografie ze soukromé sbírky Jana Hauera

Rozálie Hauerová při návštěvě syna Viléma v nemocnici, pravděpodobně počátek 40. let 20. stol. Rozálie i se syny Matějem a Vilémem a dcerami Marií a Gizelou zahynuli v koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Otec dětí Antonín Hauer po válce pátral po osudech své rodiny. Pomáhal mu i jeho syn Jan narozený v roce 1947, který tyto své sourozence znal jen z fotografií a otcova vyprávění.

Replika fotografie ze soukromé sbírky Jana Hauera

Rodiny Richterových a Weinrichových při společném jídle před obytným vozem, Slovensko, pravděpodobně konec 30. let 20. stol. Některé rodiny Romů a Sintů, které se tradičně pohybovaly po území střední Evropy a českých zemí přečkaly válečnou perzekuci na Slovensku, kde nařízení prosti osobám považovaným za „cikány“ nedosáhla míry genocidy většiny osob v koncentračních a vyhlazovacích táborech.

Replika fotografie ze soukromé sbírky Jana Hauera

Dívky z rodiny Lagrynovy na snímku ze začátku 40. let. 20. století. Během války byly spolu s rodinou vězněny v tzv. cikánském táboře v Letech u Písku a následně v Auschwitz, kde zahynuly. Věznění v koncentračních táborech přežil pouze jejich otec Josef Lagryn. Po válce narozený bratr obou dívek Antonín znal své sestry pouze z otcova vyprávění jako Tounu a Tinu. V evidenci letského tábora je uvedeno pouze jméno mladší dívnky Marie Lagrynové.

Replika fotografie ze soukromé sbírky Antonína Lagryna

Rodina Emila a Růženy Kierových z Uherského Hradiště. Na snímku z roku 1939 jsou zachyceny i čtyři z jejich dětí: starší syn Raimund a dcera Matylda (stojící za rodiči), a nejmladší děti Emílie a Janíček. Starší děti Viktorie, Izidor a Stanislav na fotografii chybí.

V roce 1943 byla rodina uvězněna v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Syn Stanislav se internaci v koncentračním táboře vyhnul, protože byl nuceně pracovně nasazený v Drážďanech.

V táboře Auschwitz-Birkenau zemřeli oba rodiče Kierovi, spolu se svými nejmladšími dětmi a dcerou Matyldou. Všechny tři jejich starší děti byly z Auschwitz-Birkenau transportovány do dalších koncentračních táborů, toto věznění přežila jen dcera Vlasta a syn Raimund. Válku přežil i jejich bratr Stanislav.

Replika fotografie ze sbírky Muzea romské kultury

Josef Lagryn v Košicích ve 30. letech 20. století, kde působil jako důstojník jezdectva československé armády. II. světovou válku přežil na Slovensku. Zapojil se do odboje v rámci Slovenského národního povstání. Jeho bratři Josef a Jan byli spolu se svými rodinami vězněni v tzv. cikánských táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, v koncentračním táboře Auschwitz a dalších táborech.

Replika fotografie ze soukromé sbírky Antonína Lagryna

Rosína Holomková se svými dětmi Emílií a Miroslavem na snímku z konce 20. let. Rosínina syna Miroslava drží na fotografii jeho strýc Stanislav Holomek. Rodiče Rosíny Holomkové pocházeli ze Svatobořic (okr. Hodonín), ona sama se svou rodinu v době války žila v nedalekých Nesovicích. Starosta této obce právě její nejbližší rodinu zachránil od trasnportu do koncentračního tábora. Její rodiče i sourozenci se ovšem transportu do Auschwitz-Birkenau nevyhnuli. Bratři Stanislav a Štěpán se v Auschwitz-Birkenau neúspěšně pokusili o útěk, za což byli exemplárně popraveni. Věznění v koncentračních táborech nepřežili ani další Rosínini příbuzní. Na snímku zachycený Miroslav Holomek se stal významnou osobností romského hnutí v poválečném Československu – byl předsedou Svazu Cikánů-Romů, první romské organizace v českých zemích, krátce fungujíc letech 1969–1973. Kromě jiného tato organizace pomáhala Romům a Sintům pronásledovaným v době války dosáhnout odškodnění a plánovala vybudování památníků na místech bývalých táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu.

Ze soukromé sbírky Jany Horváthové