Od srpna 1942 do ledna 1943 byl farní hřbitov v Mirovicích využíván k pohřbívání
vězňů, kteří zemřeli v letském táboře. Oběti byly pohřbívány ke hřbitovní zdi na místo
určené pro bezvěrce a sebevrahy. Pohřbeno jich je zde přibližně 174. Během celého fungování tábora zemřelo přibližně 335 vězňů, zejména dětí. Od ledna 1943
se z důvodu epidemie skvrnitého a břišního tyfu a uzavření tábora do karantény
se těla umisťovaly na  nouzovém pohřebišti za letským táborem.

Po dlouhá léta zůstaly hroby neoznačené. O osudu letských vězňů se začal zajímat
Adolf Vondrášek, který se přistěhoval v roce 1964 do Mirovic, a bydlel tam v domě
po jednom z bývalých dozorců tábora. Poté, co se stal Adolf Vondrášek starostou,
přednesl městské radě návrh, aby byl zbudován pomník obětem na hřbitově.

Pamětní deska byla slavnostně odhalena za přítomnosti kněze a místních obyvatel
v roce 1992. Nebyla to ale první připomínka na mirovickém hřbitově. Už v roku 1960 sem pozůstalí po obětech tábora umístili náhrobní kámen, který připomíná v letském táboře zemřelé členy rodiny Šmídovy.