8

Místa spojená s koncentračním táborem v Letech u Písku

1. Hřbitov Mirovice
Od srpna 1942 do ledna 1943 byli mrtví vězni pohřbíváni na hřbitově v Mirovicích u hřbitovní zdi na místě pro bezvěrce a sebevrahy. Celkem je zde pohřbeno přibližně 174 obětí, převážně dětí. Dnes jsou zde pamětní desky se jmény zavražděných Romů a Sintů a sousoší Romské matky.

2. Vlaková stanice Mirovice
Na nádraží v Mirovicích končily vlaky přivážející vězně do koncentračního tábora v Letech u Písku v roce 1942. Z tohoto nádraží také byly  vypraveny vlaky, které ve dvou transportech, v prosinci 1942 a květnu 1943, odvážely letské vězně do koncentračního tábora Auschwitz I a poté i do vyhlazovacího tábora Auschwitz II-Birkenau.

3. Koncentrační tábor v Hodoníně u Kunštátu 

Tábor v Letech byl určen pro Romy a Sinty z Čech a jejich míšence, v menší míře i pro osoby tzv. žijící po c*kánském způsobu života, obdobný tábor byl ve stejné době otevřen v blízkosti obce Hodonín u Kunštátu pro Romy a Sinty z Moravy. Tábor v Hodoníně byl otevřen 2. 8. 1942 a celkem v něm bylo uvězněno minimálně 1396 žen, dětí a mužů. Přibližně 207 z nich v táboře zemřelo v důsledku nemocí, těžké práce, podvýživy a krutého zacházení ze strany dozorců.

Pohlednice z roku 1942 ukazující rybník Lipeš a v pozadí koncentrační tábor v Letech, ze sbírky MRK, MRK F 13/1996.
Pohled na pomník od sochaře Zdeňka Hůly na místě nouzového pohřebiště. Foto MRK: Vladmír Kiva Novotný.

4. Rybník Lipeš

Rybník se nacházel v blízkosti koncentračního tábora. Dozorci vězně naháněli do rybníka za účelem očisty, jelikož v táboře byla funkční pouze jedna studna, a proto tábor trpěl nedostatkem vody.


5. Nouzové pohřebiště

Koncem roku 1942 propukla v táboře tyfová epidemie, která zapříčinila vysokou úmrtnost vězňů, zejména pak dětí. Od poloviny ledna 1943 bylo zakázáno pohřbívat na hřbitově v Mirovicích a bylo zřízeno nouzové pohřebiště přibližně 300 metrů od tábora v lese. Zde bylo pohřbeno přibližně 120 vězňů, z toho 77 z nich byly děti do 14 let. Na místě se dnes nachází kamenný pomník od akademického sochaře Zdeňka Hůly. Místo je dnes kulturní památkou.


6. Kamenolom

Všichni vězni, včetně dětí od 10 let, byli nuceni pracovat. Práce trvala 10–12 hodin
denně, šest dní v týdnu. Ženy a děti pracovaly v blízkém kamenolomu, kde roztloukaly
štěrk. Muži lámali kámen v blízkém lomu, těžili písek, prováděli výkopové práce, pracovali na odloučených pracovištích – v lese po polomech či na statcích v okolí.