3

Podmínky života v koncentračním táboře

Pracovat museli všichni uvěznění od 10 let věku, v táborovém řádu bylo uvedeno:
„…budou pracovat jak muži, tak i ženy. Děti budou pracovat podle jejich sil a schopností.“ Ženy (i s nemluvňaty na zádech) a dívky roztloukaly kamení na štěrk, kameny nakládaly na úzkokolejné vozíky. Práce byla tvrdá, namáhavá a konala se za
každého počasí, šest dní v týdnu, 10–12 hodin denně. Muži byli nasazeni na práce
vkamenném dole, na stavbu silnice či v okolních lesích.

Skupinová fotografie letských vězňů, kterou pořídili dozorci. Vepředu lze vidět dětské vězně, 1942/1943. Zdroj: sbírka Marie Bártové, roz. Ištvánové, Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., fotodokumentační sbírka – inv. č. 095171HK.
Fotografie personálu letského tábora a také některých vězňů nasazených na pomocné práce v táboře, 1942/1943. Zdroj: z archivu profesora Ctibora Nečase.

Příděly potravin a nápojů neodpovídaly ani nařízením, ani potřebám vyčerpaných
avyhladovělých vězňů. Již za existence tábora zjištěné rozkrádání zásob akrácení
přídělů ze strany vedení ještě zhoršilo životní podmínky a naději na přežití.

Ženy, které do tábora přišly již těhotné, byly nuceny rodit bez lékařské péče či řádného
dohledu a po porodu se musely vrátit ktěžké práci. Vdobě fungování koncentračního
tábora se zde narodilo 36 dětí, 29 novorozeňat zemřelo během prvních měsíců života,
internaci přežily pouze čtyři z nich. Jiří Růžička byl jako měsíční novorozenec
transportován do vyhlazovacího tábora Auschwitz II-Birkenau, kde byl zavražděn
29. 6. 1943.